Vila Bóža

Villa Bóža

Lokace: Zbuzany, ČR

Investor: soukromý investor

Vizualizace: Lumion 11.0.2.
Generální projektant: Mjölking s.r.o.

Location: Zbuzany, CZ

Investor: Private

Visualization: Lumion 11.0.2.

Civil engineer: Mjölking s.r.o.

Jdeme po ulici, pozorujeme okolní domy s nánosem a tíhou, kterou posbíraly v průběhu několika desítek let. Jeden dům je však něčím ojedinělý. Blížíme se k němu, k domu co se jeví jako obyčejný, ale při bližším pohledu začínáme chápat jeho podobu zikkuratu.

Walking down the street, we look up now and then observing the houses. We see their forms and the changes they amassed over the time of their existence. But one particular house seems to stand out. At first it seems quite ordinary, but as we approach closer we start to grasp its ziggurat-like structure.

Mezitím co Vašek na střeše sklízí letošní úrodu pilných včel, Bóža po rampě obratně sjíždí dolů. Bořek letmo zamává z okna své herny a Kristýna přináší ven talíře plné dobrého jídla. Na zahradě vrcholí příprava na nedělní grilovačku.

Branka k domu svým lehce skřípavým zvukem značí, že jsme vítáni. V pozadí je slyšet jen tlumený křik sousedských dětí, které využívají posledních letních dnů u bazénu. Procházíme červenými vrátky a vcházíme dovnitř.

Vašek is up on the roof, harvesting the honey from the bee-hives, while Bóža deftly speeds down the ramp. Bořek waves at us, casually, from his play room and Kristýna is carrying outside plates filled with delicious food. The preparations for a sunday barbecue are in full swing. 

The little red gate let’s us know we are welcome with its softly creaking sound. In the distance we can hear screams and laughs of neighbourhood kids enjoying their last days of summer by the poolsides, as we enter.

Příchod do domu

Za prosklenými vstupními dveřmi se skrývá jednoduchý prostor, kterému hned od prvního pohledu dominuje volnost a otevřenost. Postupujeme domem kolem ložnic připravených na večerní odpočinek. Bóža prosviští na svém vozíku chodbou, míjí nás a mizí za zaobleným rohem. Tam se totiž otevírá srdce spodního bytu. Prosklená stěna nechává proniknout východní světlo do kuchyně, která je spojena s jídelnou a obývacím pokojem. Ale je tu i skleník. Naplněný k prasknutí nabízí uzrálé plody paprik a dalších, na první pohled, těžce rozpoznatelných rostlin. Dveře na terasu jsou otevřeny skoro po celé léto a my tak máme možnost cítit zápach dřevěného uhlí z právě se rozpalujícího grilu.

Entering the house

Beyond the glass entrance door we find a simple space, open and unconstrained. We go on, passing the quiet bedrooms prepared for night rest. Bóža speeds around us and disappears again around a rounded corner. That’s where the heart of the lower apartment opens. A glazed wall lets the morning sun into the kitchen, which is connected with the dinning room and living room. And there is also the green house, filled to the brim with lush green plants and ripe red peppers and tomatoes. The door to the patio is hardly ever closed during the summer and through it we catch a whiff of charcoal as the barbecue heats up.

Jdeme nahoru

Bořek přibíhá na zahradu. V ruce drží lego a nabádá nás, abychom se přišli podívat na jeho nově rozestavěnou stavebnici. Tak tedy jdeme. Stoupáme po zachovaném schodišti do druhé úrovně domu. Mezitím Bóža obkroužila celý dům a vyjela po rampě do svého království. Bořek už nám ukazuje sbírku svých stavebnic a plný energie nás táhne dál horním bytem. Je hned znát, že tu vládne Bóža. Vše je uzpůsobeno jejímu kaskadérskému manévrování na vozíku. Přes prostor kuchyně, která je otevřena do krovu střechy nabízející přespání kamarádů, vycházíme až na samotnou terasu. Z té se dá vidět celá zahrada. Zelená, ale blednoucí v důsledku blížícího se podzimu.

Going upstairs

Bořek runs into the garden, holding a piece of lego in his hand, urging us to go upstairs and take a look at his newly completed creation. And upstairs we go, climbing a well-preserved staircase into the upper part of the house. Meanwhile Bóža has circled around the house and drove up the ramp into her own kingdom. Bořek is showing us his collection of building kits and takes us through the upper apartment. It is immediately apparent that this is Bóža’s world. All is adapted to fit the daily stunts, feats and maneuvers of her wheelchair. Tall space of the kitchen is fitted with a lifted wooden platform for friends sleeping over. Finally we walk out onto the terrace. We see the entire garden from up here. Lush green, albeit fading slightly in the face of enclosing autumn. 

Včely

Shlížíme do zahrady a kocháme se. Najednou nás vyruší hlas Vaška. „Kluci, to musíte vidět!“, Otáčíme zrak a díváme se se zakloněnými hlavami směrem výš. Jdeme tedy po rampě dál nahoru. Přicházíme na střešní terasu. Za bzukotu včel se nebojácně díváme na úly, které teď už zejí prázdnotou. Je jasno a ze střechy je vidět hodně daleko.

The bees

Looking down onto the garden our eyes get lost among the trees and shrubs. Suddenly Vašek’s voice brings us back: “Guys, you ought to see this!” Heads bent back, looking up we climb the ramp to the roof terrace. The buzz of the bees is overpowering as we stare into the empty bee-hives. It is a clear day and we can see far towards the horizon.

Teď už nás však volá ze zahrady Kristýna. Gril osmahl první várku pokrmů a jejich vůně se line celým blízkým okolím. Scházíme po rampě. Všichni už jsou rozeseti po zahradě. Slunce pomalu zapadá a v klidné hladině bazénu se odráží její okolí. Je konec léta, ale tenhle večer ještě nekončí.

But now we already hear Kristýna calling us. The barbecue is ready and the aroma draws us back to the garden. Sun is slowly setting and the calm surface of the pool reflects its surroundings. It’s the last day of summer, but the night is far from over.