R07, Jan Vondrák, 29.11.2019

R07, Jan Vondrák, 29.11.2019

I když se to nezdá, je těžké najít v naší branži svobodu. Naše svoboda končí odevzdáním studie a pak nastává ohromné množství papírování, kreslení a manažerské práce, aby všechno dopadlo tak jak má. 

Although it may not seem like it, it is difficult to find freedom in our profession. Any indication of freedom disappears by the time we hand in a design proposal. From this point on comes an incredible amount of bureaucracy, drafting and managerial work necessary, in order for everything to turn out well. 

Jedním z našich spíše protivníků (od slova protiva) než partnerů jsou chráněnky. Práci v chráněných územích často omezují tvrdá a často nesmyslná pravidla, která nám nedovolí navrhnout současný dům, ale nutí nás do kopírování domů z přelomu století, kterým se říká „tradiční“. Trochu se zapomíná na to, že i horské stavebnictví má svůj vývoj a pokud architekti pracují s dostatečnou pokorou k danému prostředí, může vzniknout výjimečný dům. Je opravdu nutné stavět dnes repliky sto let starých chalup a schovávat tento požadavek za ochranu naší jedinečné krajiny, kterou by jinak uchvátily zlé ruce architektů?

One of our adversaries, rather than partners, are oftentimes the authorities of protected landscape areas. Architectural work in these places is often stifled by harsh, nonsensical rules that don't allow for contemporary buildings. Instead these rules force one to copy houses from the brink of twentieth century, which they call "traditional". What falls by the wayside is a notion of alpine construction as a craft, with its own evolution. When an architect works with an appropriate respect for the landscape, a great piece of architecture can be built. Why then, is it necessary to insist on building replicas of centuries old houses and hide this requirement behind the pretense of landscape protection from the hands of malevolent architects?

A proč nepojmenovat tradičním domem třeba barák z patnáctého století, nebo klidně jeskyni? Bylo by dobré se začít bavit o tom, jak z takového archaistického přemýšlení uniknout a dostat do našich hor opět kvalitní moderní architekturu.

What keeps us then from calling a fifteenth century house traditional? Why not a cave? It would be good to start looking for an escape from this archaic way of thinking, and instead, search for ways to get quality contemporary architecture back into our mountains. 

Existuje však jeden druh staveb, který s sebou nevleče mnoho vizuálních symbolů tradice a jehož navrhování je mnohem svobodnější, než kreslení běžných obytných staveb. Na tyto stavby neexistují přísné požadavky, nesvazují je přísná pravidla CHKO. Možná je to tím, že jejich poslání je mnohem vznešenější, než pouhé poskytnutí střechy nad hlavou. Jsou to rozhledny. 

There is however one type of structure that doesn't carry much of the aesthetical or traditional baggage. Its design is much more independent then that of regular housing. There are no strict requirements for these and they are unburdened with rules and regulations of protected landscape areas. It might be because their mission is far more virtuous than simply providing a roof over one's head. These are look-out towers.

Navrhování vyhlídkových věží je samostatná disciplína. Vašim místem není město plné lidí, nebo malebná vesnice, nevztahujete se k domům. Stavíte na pozadí hustých lesů, mlhy, mraků, kopců, ranní mlhy, či hor. Pracujete s měřítkem mravenců, ale i celých krajin a jediný opravdový a trvalý kontext je hvězdné nebe. To tu bude vždycky, ještě hodně dlouho po tom, co po lidech slehne zem. Naše limity určují skály, voda a prudké srázy, které zároveň vytváří prostředí, do kterého naše stavby zasazujeme. Za těch pár let, co existuje naše studio, jsme nakreslili více než deset rozhleden. Některé projekty jsou mrtvé, některé se se realizují a některé spí a čekají, než najdou svoje pevné místo v krajině mezi hvězdami a zemí.  

The design of look-out towers is a discipline on its own. Your site is not a bustling town or a picturesque village - you don't relate to buildings. You build on the backdrop of deep forests, mist, clouds, hills or mountains. You work on the scale of an ant, but also that of entire landscapes. The only truly lasting context here is the context of starry sky. It will be here long after there's no man. Rocks, water and steep slopes define our limits but also create the environment into which we place our building. During these several years of our studio's existence, we have designed more than ten look-out towers. Some of our projects are built, some have gone cold and others are sleeping, waiting before they find their firm footing in the land between starry skies and the ground.